Search results for "stephen king"

Sen první
Tenhle sen se mi zdál už minulý týden. Večer jsem byl v nějakém velkém obchodním domě, který zavíral v 23 hodin. Stál jsem v jedné úzké uličce mezi vysokými regály se zbožím a koukal se na film, který promítali na zeď. Moc jsem z něj neměl, protože mi ve výhledu bránily ty regály – šířka mnou viděného filmu mohla být tak metr a půl (celková velikost „plátna“ byla asi tak 14 x 7 metrů). Okolo pořád někdo chodil a vyhazoval lidi po zavíračce, aby už šli domů. Má drahá polovička tu taky někde byla, tuším o regál nebo dva vedle. Spolu jsme pak šli k zadnímu východu, kde byla šatna a koupelna pro personál. Nikdo tam nebyl. Položil jsem drahou polovičku v koupelně na bledě-modře vykachlíkovanou podlahu na ručníky, kde jsme se pak milovali.

Sen druhý
Poušť, skály, písek, vojáci. Na sobě jsem měl „pouštní“ světlý maskáč a někoho jsme honili. Utekl před námi do malé dřevěné boudy stojící opodál. Vlezli jsme po žebříku dírou v podlaze do podzemí.Tam jsem se nějakým způsobem ocitl vleže v malé mezeře a kolem mne začali pobíhat takoví mal, asi 15cm, vysocí, človíčkové, kteří se mne snažili zatáhnout dál do té mezery.

Pak střih a viděl jsem to očima těch utíkajících. Když jsme do té dřevěné boudy, zahlédli jsme o kousek níž v poslední zatáčce první průzkumnou hlídku protivníka. „To bylo o fous“, říkal jsem si. Zase žebřík a šup otvorem do podzemí. A tímto způsobem asi tak o pět pater níž.

Sen třetí
Skautské závody a lezení po nějaké nízké budově – bunkru, vodojemu nebo tak něco. Soutěžili dvojice a mým partnerem byla má drahá polovička. Tu trať a stanoviště už jsem absolvoval podruhé a tak jsem nemohl drahé polovičce radit. Dvojic se nás tam sešlo víc a hledali jsme nějakou nástěnku s něčím. Nástěnku jsme „našli“ (já přece věděl kde je), jenže se mi zdála divná. Místo toho, co na ní mělo být (od minula a od přípravy závodů), tam byl jakýsi katalog digitálních fotoaparátů s jejich vyobrazením.

Začalo to snem v noci z pondělí na úterý.
Ocitnul jsem se někde v hradu na nádvoří. Vysoké zdi okolo, uprostřed stála nějaká stavba na čtyřech pilířích (stejně vysoká jako hradby – ty měly tak 35 metrů na výšku). Všude spousta lidí, hlava na hlavě. Hlavně vojáci. Chtěli jsme ten hrad přepadnout a dobít ve stylu alá Trójský kůň či infiltrace. Vylezl jsem na vysoké lešení co stálo u jedné ze zdí. Na něm stál jeden strážný, podařilo se mi ho potichu zabít nožem, jenže jsem ho pak neudržel a spadl mi přes okraj lešení dolů. A byli jsme prozrazeni… Pak najednou tu se mnou byl můj létací kůň, kůň nekůň – nakonec to skončilo jen u nějakýho létajícího pláště. Pode mnou se to začalo rvát. To se do sebe pustili vojáci s našima tajnýma lidma. A že jich nebylo málo. Někdo měl otevřít bránu, aby mohli naši další dovnitř. Nějak se to ale nedařilo. Sletěl jsem dolů, kde se dva naši rvali (točili se dokola s nožema v ruce jak nějací lupiči či co). Chvíli jsem jim tam dole pomáhal. Pak jsem vyletěl nahoru, to když se král rozhodl něco na té stavbě uprostřed zapálit. Už to dole vypadalo, že to prohrajeme, když v tom se někomu podařilo otevřít bránu. Všechno pak začalo hořet a padat.

Další sen byl o mimozemšťanech. Myslím, že byl inspirován Terminátorem 3. Zemi měli přepadnout nějací vetřelci z vesmíru. Věděli jsme přesně kdy přijdou. Byl jsem v Žamberku u babičky, když to přišlo. Byly to stroje. Na pásech, stejně jako ve filmu. Měli bronzovou barvu a hlava měla tvar hlavy psí. Doma jsem jich pár rozsekal, ale když jsem otevřel dveře a podíval se doleva, tak jsem ztratil veškeré iluze, že to dobře dopadne. Byly jich tam stovky, tisíce…

Pak následovalo úterý. Byl jsem na cestách, ráno ještě šlo, odpoledne taky (náhodou jsme jeli cca 300 m od místa vykolejení toho vlaku – zajímavý pohled na vagony na poli), navečer začalo sněžit, po dálnici se dalo jet tak sto deset maximálně, mimo obec tak sedmdesát.

A konečně dnešek. Pro vlčata jsem připravil sladkou schůzku. Namotávali jsme bonbon na niť, trefovali se bonbonem sami době do pusy, jedli bonbony na čas a taky hráli, podle vlčat, nekonečnou hru Doleva, doprava. Nebyla nekonečná – stačilo 10 minut a bylo po ní. No a za všechno byly samozřejmě odměny. Bonbony, čokoládový bonbony a tak. No a nechyběl ani 5-ti minutový fotbálek. Opět o bonbony.

Taky jsem dnes vyfotil (pouze telefonem) zahradnické umění mé drahé půle. Tož, pěkně jí to roste.

No jo, už jsem doma. Ten sádrokarton šel nějak rychle. Spíš jen držet desky. Na věci další už si montér vystačí sám.

Mám to nějak popletený, dneska už mám neděli. Jestli to nebude tím, že jsem v pátek měl dovolenou. V pátek ráno jsem odvezl svou drahou polovičku k doktorovi a po drobných nákupech jsme okolo půl jedenácté byli zpět. Po uvaření a snědení zapečených špaget se čas nachýlil a já odjel si letos naposled zalyžovat. Na pátou jsem se vrátil, abych se mohl zúčastnit oddílovky. No a z oddílovky rychle za drahou půlí. Převlíknout, doma nabrat ségru s tím jejím a hurá do Ústí. Pak následoval maturitní ples – no comments. Po druhý hodině ráno, když už i hudba skončila, jsme vyrazili domů.

Ráno následovalo moje brzké vstávání a pomoc při montáži sádráče na strop. No, teď už jsme doma a nevypadá to moc růžově. Osobně to vidím na delší siestu.

A teď k tomu obrázku taky. Dneska je to přesně 48 let od krvavého potlačení protičínského povstání v Tibetu. Na spoustě radnic dnes visí nebo vlaje tibetská vlajka. A podle serveru TIBINFO by měla být dneska vidět tibetská vlajka i na radnici v Žamberku. O tom co se v roce 1959 stalo v Tibetu se můžeš dočíst třeba v článku na TIBINFO.CZ nebo si to prostě vygůgluj. Nebudu tady psát to, co už bylo několikrát napsáno.

Dnes v noci zemřel jeden známý na následky zranění z letecké nehody. Známý… Spíš jsem ho jen znal. On mne asi ani neznal. Já jeho však trochu jo. Spíš vůbec… 🪦

Nedávno jsem v rádiu slyšel jeden příspěvek o robotech. Ten mě inspiroval k napsání toho, co teď píšu. Možná znáš jméno Isaac Asimov. Jeden z největších spisovatelů sci-fi vůbec. Narodil se v roce, kdy Karel Čapek vydal vědeckofantastické drama R.U.R (Rossum’s Universal Robots). V tomhle díle poprvé zaznělo slovo ROBOT.

Asimov také definoval tři základní Zákony robotiky. Ty znějí:

1) Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.

2) Robot musí poslechnout člověka, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.

3) Robot se musí chránit před poškozením, kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Jednoduché, pravdivé, výstižné, dostačující.

Jen mám strach, aby se někde nestala nějaká chyba… Třeba jako v Matrixu…

Dlouho jsem tu nebyl a spoustu se toho událo.
Přidal jsem do fotek tři další kousky (1x duha a 2x silnice po dešti), tak se můžeš pokochat.
Duha byla v reálu ještě krásnější a půlkruhová. A silnice byla taková jako na fotce. Prostě jsem zastavil, pokochal jsem se, pak popojel ke krajnici. Pak jsem stál uprostřed silnice a fotil. Celkem asi patnáct fotek. Vybral jsem nakonec jen dvě.

Taky jsem se pořídil říznout o kosu. 😢 Při mém prvním letošním vystoupení s kosou jsem se pěkně fiknul na prostředníčku pravé ruky. Zrovna jak na potvoru na prvním kloubu. Budu ještě muset trénovat to broušení.

Dneska už došlo, a taky ještě dojde, na moje drahé autíčko. Chytlo nějakou kikiritýdu.🤮 Asi zas někde olizovalo čolky v parku. Tak ho léčím. Zatím jsem v půlce, tak uvidíme jak to půjde.

Občas zasednu k počítači a opravuji staré příspěvky tady na blogu (po přechodu na jiný redakční systém doplňuji tagy atp.). Překvapuje mě, že tu mám mnoho příspěvků, které by pojal původní twitter. Jsou nejspíš tady a ne tam, protože tehdy ještě ani twitter neexistoval.

Přijde mi to ale skvělé - vrátit se klidně ke kratším příspěvkům. Je to osobní blog, žádný edukativní, kde se očekává obsahový přínos.

Jsou to prostě jen moje myšlenky, zážitky a potřeby se občas z něčeho vypsat. A tak budou i nadále jakkoliv dlouhé.

Dneska ráno jsem natočil zase dalšího piráta silnic. Tentokrát to byla „jenom“ plná čára. Nejspíš prostě jen akutně spěchal za nemocnou partnerkou nebo tak něco…

(video jsem z Youtube odstranil)

Nedávno jsem strávil noc v autě. Zjištění, že moje připravenost na ni týkající se výbavy není velká, mě donutila napsat tenhle příspěvek.

Tak tedy survival noční výbava do auta podle mého názoru:

1. Toaletní papír
Není nic horšího, když potřebuješ na velkou a nemáš si čím utřít zadek. Jako ano – je tu smrková větvička (dost škrábe), noviny (já tedy nechci mít černý zadek od tiskařské barvy) nebo lopuch (často se protrhává).

Navíc do toaleťáku se dá smrkat, hoří (hodí se na podpal), na utření něčeho rozlitého v autě, otření skla.

2. Deka
Bez pohybu člověk potřebuje alespoň 26 st. Celsia, aby mu nebyla zima. Takže, když je venku v noci 20 stupňů, bude Ti zima. Prakticky několikrát vyzkoušeno. Hotovo, konec.

Deka se také dá rozložit na zem mimo auto, složit jako polštářek, přehodit přes auto (aby do něj tolik nepralo slunce nebo jako maskování)… Číst dále

Týden už jezdím s kamerou v autě, no a už je to tu – první natočený pirát silnic. Zatím jen předjíždění na plné čáře v pravotočivé zatáčce. No, myslím, že podobná videa budou přibývat. 🙂

– Sorry, video jsem smazal.–

Jo, zatím možná „nic moc“, jako asi my všichni bohužel čekáme, kdy to tak dobře nedopadne…