Dneska odpoledne jsem byl u babičky trochu kopat brambory. Vykopal jsem asi tři metry a měl jsem plnou bedýnku. Takovu malou. 😀 Já vím, moc jsem se nepředřel. Cestou zpátky jsem se stavil v dílně. Potřeboval jsem rozhejbat plynový pedál. Ten starý mi ve škodovce nějak odešel. To tam je takový malý čep ve kterým to chodí, nějak to zatuhlo a pak to najednou šlo nějak moc lehce. Zkusil jsem tedy pedál rukou a zjistil jsem, že má nějak moc velkou prostorovou volnost. No jo, onemocněl. :faint: Tak jsem sehnal novej a bylo potřeba ho ještě pořádně namazat. Sundal jsem pružinu a vyjetým olejem jsem ten čep u pedálu tak dlouho mazal až chodil jak švýcarský hodinky. Pořádně jsem se u toho zas..l. Chvíli to dalo něž jsem se pořádně umyl.
Pro dnešek asi vše. Musím na záchod. :bomb:
Táák… konečně jsem se dostal k tomu, abys trošku popsal události týkající se našeho tábora.
Poprvé za dlouhou dobu jsme se na tábor stěhovali na dvakrát. Většina materiálu jela v sobotu avií, stejně tak několik lidí, kteří postavili drtivou většinu tábora (hangár, stany, …). V neděli dojel zbytek. V pondělí jsme už jen dodělávali malinkaté nedodělky.
První týden proběhl celkem klidně – žádné programové, ani vážné zdravotní problémy (2x průjem nepočítám 😆 ). Robin tam první týden tak na půl byl a napůl nebyl (pracovní záležitosti). Skoro celý týden (bez jednoho dne) tam byl Pirát, dlouho tam byl také Parmesan a Blešák.
Další týden v pondělí jsme šli na výpravu. Na Zemskou bránu (přes Bartošovice) a zpět (po červené). Trošku sprchlo – jinak OK. V úterý přijel Pedro a skauti měli přednášku o hvězdopravě, večer potom procházku na Anenský vrch skouknout úplněk. Robin přijel až ve čtvrtek, s ním i Pedro. Večer, před slibovým ohněm, se objevil na kontrole Luky (Lukáš Nastoupil – předseda ORJ). Slib skládalo devět skautů a čtyři vlčata.
Předtím si ještě stačil Koudy vyvrknout kotník (chirurgie Rychnov) a Mišák se opařit (nemocnice Ústí). V sobotu jsme zbytek předali rodičům. Teda až na Mauglího (ten prý měl přijet až v neděli ). Ale i to dopadlo nakonec dobře.:lol:
Zas bylo celý den teplo. Opravoval jsem v práci větrák, vrtuli u stropu. Při otáčení vydávala divný zkuky jak drhnul kryt o podhled. Řešením bylo dotáhnout kryt (chybné řešení – vrtělo se celé sádrokartonové pole) nebo kryt povolit a posunout ho níž (správné řešení).
Taky se nám opět někdo dostal do klubovny, vymlátil dvě pole v okenicích, rozbil dvě skla a bylo to.
Na duši se dneska nedostalo, nebyl čas. Musím to udělat zítra, aby bylo kolo na víkend fit. I když nevím jak to zvládnu – v takovém vedru, na mém kole a s mejma silama…
Je po závodech. Moc jsem z nich fyzicky neměl. Mým výstupem v týhle akci byla spousta jedniček a nul. A ta se povedla. Stejně tak všem ostatním ty jejich výstupy. Pokud se někde vyskytnul problém, operativně jsme ho vyřešili. Myslím, že jsme naplnili skautské heslo „buď připraven“. Pár malých mušek se našlo. V porovnání s tím, jak katastroficky to mohlo skončit (počínaje počasím a nepřipraveností konče), to jsou opravdu jen malé mušky.
Všechno prostě šlapalo jako švýcary…
[views][ratings]
Pokud se Vám líbilo Metro 2033, budete Silo milovat. A to je vlastně celá pravda a recenze téhle první knihy z trilogie.
Jak už to v postapo knížkách bývá, lidstvo si nedalo pokoj a zničilo se samo. To je základ snad každé knihy tohoto žánru (např. Metro 2033). A protože venek je zamořený, žijí lidé v silu pod zemí – 150 pater x 3 metry na patro dává pěknou výšku (nebo spíš hloubku).
Hugh Howey: Silo (Martinus.cz)
Silo si žije svým životem. Je tu nějaké vedení, IT úsek, farmy, mechanici, školy, nemocnice. Jako ve městě.
Ne, nejde o počet panáků, které jsem úspěšně zdolal v jednom dni. Tenhle rekord mám daleko menší. V sobotu jsem vyrazil po dlouhé době lovit kešky. Tentokrát odolával jeden power-trail (no… prostě cestička z kešek) u Semanína.
První kešku (ještě nepatřící do oné série) jsem našel poměrně rychle, zůstaly mi po ní ale hned po ránu mokré boty. Nic moc začátek. Vylepšila to semanínská prodejna s potravinami – Semanín, 600 obyvatel, malý Konzum a oni tam mají fair-trade čokoládu! (Dulka by měla radost.)
Dost omáčky, jde se lovit. Číst dále
Snad už jste pomalu přivykli novému vzhledu, víte, kde co najít (ještě není stoprocentní). Vše ještě pomalu ladím a upravuji. I když už se blog snad chová trochu stabilně.
Jako obvykle, občas se mi zdají nějaké ty sny. Většinou bláznivé. Podobně tomu bylo i nedávno. V jednom z těch snů jsem pracoval v nějaké betonárce jako skladník někde u panelů. Nosil jsem bílou helmu. 8)
Včera to byl podobně krátký sen. Jen takový kratší záblesk. Vlak, koleje, tunel, displej, zvyšující se rychlost. A vědomí, že musíme nabrat určitou rychlost, abychom mohli… něco, někam správně dojet, přemístit se… Snad se nám to povedlo. 😮
Teď o víkendu se mi povedlo navštívit jedno filmové místo, které by mne nedávno ani nenapadlo.
A že netušíš co to je? Přemýšlej ještě chvíli a pak se třeba nech poddat. Místo se nachází překvapivě v Krkonoších místo filmově udávaných Beskyd.
A teď už jdu spát. I když jsem ještě chtěl psát o tom filmu. Zítra článek dopíšu.
Dopisuji zbytek.
Včera se mi nepovedlo doplnit poslední část článku. Po SRJ jsem přijel v půl desáté večer, pustil PC, kouknul na střediskový rozcestník… V tom zařval antivir a to hned dvakrát. Zkusím fórum – nejde – nějaká chyba. A oddílové stránky jsou nějaké divné – shora odsazené. Kouknu na soubory a do každého indexu vložen neviditelný rám. Super. Někdo se mám tam dostal. Nejdřív jsem to oznámil všem online lidem. Pak přišlo na řadu zjišťování škod. Asi o půl dvanácté jsem vše smazal a nahradil stránky zmínkou o dočasné nedostupnosti. Momentálně čekám na změnu hesel od providera.
Konečně jsem se prokousal k tomu filmu. Oním filmem je Řada nešťastných příhod. Prostě musíte vidět, aby jste pochopili jeho vtip.
PS: Krásná Tatra 603 a Sunny zakousnutá do stolu 😀
Ve filmu hraje spousta známých herců, doporučuji kliknout na stránku s filmem (název filmu), v dolní části stránky je obsazení – klikněte na jméno herce. Zobrazí se jejich fotka a filmografie. Jo, jen jim v tom seznamu chybí Dustin Hoffman – taky tam hraje.
Dnešní písnička jen tak ve zkratce. Je jí Severní vítr od dvojice Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák. Písnička pochází z filmu Vrchní, prchni (1980).
Myslel jsem si, že mé informace o příbuzných jsou celkem aktuální a přesné. Včera jsem se čirou náhodou dozvěděl, že můj bratranec (24) se bude ženit. Pro mne to byla rána z čistého nebe, mám ho ve vzpomínkách jako malého špunta se kterým jsme prováděli spoustu skopičin. A on se nám prý bude na podzim ženit. To to letí… 🙄
Další novinkou, opět z příbuzenských vztahů, je narození mé další sestřenice. Tentokrát té, která nese stejné příjmení jako já. To mi takhle nedávno, o půl dvanácté v noci, přišla smska, kde stálo, že mne zdraví, že má 49cm a že jí chybí kousek do čtyř kil. 🙂
Jedna svobodná příbuzná se narodí a o jeden příbuzný se mi ožení.
A kdy dojde i na mne?
Snad už je to s přístupností novýho blogu lepší. Pokud máš nějaký připomínky nebo zprávu o nefunkčnosti, zanech prosím vzkaz u tohodle příspěvku (v případě nefunkčnosti i čas nefunkčnosti v případě, že se neshoduje s časem psaní komentáře). Díky 😉
Doplněno 2007-04-02_15:22:
Informoval jsem se, proč tomu tak je s tou nedostupností. Je potřeba, aby se informace o něm (o blogu) roznesla i k tobě. Dejte novému blogu tak ještě týden a pak to bude (snad) lepší. Výhodu mají ti, kteří jsou ze „stejné sítě“ jako je blog. Blešák, Prasoň atd.
Dneska bylo na schůzce jen o trochu víc vlčat než půlka – a to celkem tři. :worried: Ostatní složila nějaká viróza. Tak jsme si jen trošku začutali a naučili se novou šifru. A pak jsme, trochu předčasně, pádili domů. Následovala večeře s babičkou a mou drahou polovičkou. Dal jsem si špagety, babička dušenou zeleninu se sýrem a drahá půle plněný bramborák. :chef: Holky to nějak nedojedly a tak to vyfasovaly s sebou domů. 😀
No a před chvíli jsem dopřidělal novou lampičku (od mé drahé půle :heart: ). I když mi elektroinstalace vůbec nic neříká, překvapivě se povedlo. Podařilo se mi jí správně zapojit a dokonce i přišroubovat k posteli. :up: